Pojďme začít hrát laskavější hry

Na 26. 10. 2016 nikdy nezapomenu. Ten den jsem se v Praze setkal (a vyfotil) s profesorem Philipem Zimbardem.

Philip Zimbardo byl americký psycholog, padesát let učil na Stanfordově univerzitě a v roce 2002 byl prezidentem Americké psychologické asociace. Proslavil ho tzv. „Stanfordský vězeňský experiment“ z roku 1971. Na univerzitě zřídili napodobené vězení. Podle testů vybral 24 úplně normálních studentů a náhodně je rozdělil na dozorce a vězně. Experiment měl trvat dva týdny. Dozorci ale začali vězně drsně šikanovat (budit je uprostřed noci, dát jim přes hlavu látku, svázat je k sobě a vést jinam, atd., pokud se dobře pamatuji). Profesor Zimbardo experiment po šesti dnech ukončil.

Dnes vidím, že to, co zažívali vězni, je podobné tzv. „syndromu zavrženého rodiče“. Tam laicky řečeno jeden z rodičů ovládne (coercive control) mysl dítěte a přesvědčí dítě, ať hraje nesmlouvavého dozorce. Z druhého rodiče se stává vězeň, který je týraný. A špatně nastavený systém tuto hru nechává hrát. Když jeden rodič začne ovládat psychiku dítěte a skrze ně i druhého rodiče a systém včas nezasáhne, nebo naopak podpoří agresora, situace se rozjede a čím dál hůř se zastavuje. Stanfordský vězeňský experiment, ať už o něm dnes diskutujeme jakkoli, je dobrou ilustrací toho, co se stane, když systém neodpověděl na agresi nastavením hranic.

Bylo by krásné, kdyby někdo moudrý (zákonodárce se soudy spolu s orgánem sociálně-právní ochrany dětí a dalšími) tuto surovou hru ukončil tak rychle, jako jeho experiment na nátlak jeho budoucí ženy ukončil profesor Zimbardo. Šest dní muselo být pro vězně šílených, bohužel mnoho rodičů v tomto „vězeňském experimentu“ pokračuje roky či desítky let.

Profesor Zimbardo před dvěma lety zemřel. Jsem vděčný, že jsem ho mohl tehdy osobně potkat.

Před deseti lety jsem řešil velmi těžkou situaci, kdy jsem měl omezený přístup k dětem. Z díla profesora Zimbarda si pamatuji, že chování lidí neurčuje jen jejich povaha, ale především prostředí (systém), ve kterém se pohybují.

Jsem vděčný, že se mi všechno podařilo dobře vyřešit.

Dnes pomáhám dalším lidem, aby se do podobných situací, jako jsem zažíval já, nedostávali.

A upozorňuji na to, že je potřeba změnit systém a přicházím s konkrétními návrhy jak.

Potřebujeme systémy, které zasáhnou co nejdříve, ne až když je škoda velká. Které dávají vězňům možnosti, jak se efektivně bránit, a omezují moc dozorců nad nimi.

Pojďme začít hrát laskavější hry, které vedou k lepším výsledkům.

Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Philip_Zimbardo a https://en.wikipedia.org/wiki/Stanford_prison_experiment