Příběh
Táta dvou dětí, který málem o jedno přišel, a dokázal to obrátit.
Možná jste mě slyšeli koncem roku 2024 v Českém rozhlase. Sám jsem si před lety prošel nepříjemným rozvodem. Když se vztahy kolem něj začaly komplikovat, cítil jsem se ve vleku událostí, a i když jsem měl dobrou právničku i psycholožku, nedařilo se mi zorientovat se v tom, co se kolem mě vlastně děje. Děti pro mě byly naprostá priorita; nedovedl jsem si představit, že je nebudu vidět vyrůstat. Zásadní pro mě bylo setkání s člověkem, který si prošel hodně drsným rozvodem; během dvouhodinové konzultace mi pomohl pochopit, co se děje, a že na to nejsem sám. Začal jsem téma do hloubky studovat a aplikovat na svůj případ. To hlavní jsem zvládl: jsem důležitou součástí života svých dětí, stejně jako jejich máma. Soud mi děti dokonce svěřil do péče, a to se u táty stává jen výjimečně, zhruba v 6 % případů, zatímco matkám ve více než 70 %. Dnes píšu knihu o rozvodu s dětmi a podporuju mámy, táty i děti, aby rozvodem trpěly co nejméně.
Odkud čerpám zkušenost
1 000+
celkem odškolených dní
5 zemí
školení vedená v pěti zemích, ve třech jazycích
4 roky
globální program v kyberbezpečnostní firmě, kde jsem viděl, jak pobídky a digitální stopa reálně formují chování lidí
Proč měnit systém, a ne jen dělat osvětu
Moje vlastní know-how stačilo, abych si vztah s dětmi zachránil. Jenže někdy nestačí, protože systém vytváří naprosto zvrácené podmínky, skryté za líbivá slova jako „ctíme participační práva dítěte“. Přesně jako v Catch Me If You Can, kde se nucení dítěte k volbě vydávalo za respekt k němu. Proto nestačí dělat osvětu. Raději přiměju lidi uvnitř systému ke změně, dobrovolně, až uvidí, co vlastně reálně dělají, než abych bojoval případ od případu.